říká v rozhovoru náš kolega Pavel Pávek, který se ohlíží za letošním ročníkem energetické konference All for Power.
S jakými dojmy se vracíte z letošní konference?
Jsem sice věčným optimistou, ovšem z letošního ročníku konference se vracím velice zklamaný. Zklamaný z toho, v jaké situaci se celý energetický průmysl v ČR nachází. O to více se ale pořadatelé snaží zvyšovat úroveň této mezinárodní konference a evidentně se jim to i daří. Důkazem je zvyšující se účast dodavatelských firem z celého světa. Absolvoval jsem už třetí ročník a nárůst je evidentní.
Proč tedy to zklamání?
Těžko shrnout jednou větou. Problémů v našem oboru je celá řada a konference mě spíše přivedla k tomu, klást si další otázky.
Samozřejmě všichni vnímáme, co se na trhu děje, jaké jsou trendy v energetice a všude přítomná „zelená mánie“. Evropa energetiku velmi zatěžuje bojem s klimatem. Vše je pouhá ideologie a populismus. Nevidím žádný racionální důvod. Produkce CO2 celé Evropy jsou pouze jednotky % oproti deseti největším znečišťovatelům na světě. 45 % CO2 na světě vyprodukuje samotná Čína a USA, společně s dalšími osmi zeměmi, mezi kterými jsou např. Rusko, Japonsko a Indie, tak tvoří bezmála 70 % světové produkce CO2. A to letos parlament EU vyhlásil stav klimatické nouze a vyzývá ke zvýšení klimatických cílů pro r. 2030. Většina zemí EU nesplní ani cíle k r. 2020, jelikož ani neví, jak těch cílů dosáhnout. Cíle mají být ambiciózní, ale tato politika nás zničí. Když vidím každý měsíc účet za „zelenou energii“, nemám slušných slov. Ve finále celou tuto ideologii budeme muset zaplatit my, občané. A ještě vážnější je, zda na tuto „bezemisní energii“ za nedlouho všichni dosáhnou i finančně.
Rozhodně nechci aspirovat na cenu „Ropák roku“, ale myslím si, že přispět k pozitivní změně klimatu lze mnohem efektivnější cestou. Měli bychom se jako Evropa na problém dívat globálně, omezovat podporu nákupu zboží z Asie a rozvíjet vlastní výrobu.
O energetiku se zajímáte až od nástupu do Moravia Systems?
V energetice působím už bezmála deset roků. Do energetiky jsem přišel ze strojírenské výroby, která zrovna neprožívala ideální období. Stejně jako mnoho jiných oborů byl poznamenaný světovou krizí z roku 2008 i obor strojírenský. Opakem byla v té době paradoxně energetika. V oboru jsem zahájil profesní kariéru na elektrárně v Dětmarovicích. Na kterýkoliv energetický provoz jsem přišel, silně tam rezonovalo téma investic. V té době byly „otevřené“ velké investiční celky, např. elektrárny Tušimice, Prunéřov, Ledvice aj. Také v Dětmarovicích se investovaly stovky milionů do ekologizace. Stát napumpoval cca 300 miliard korun do ekologizace elektráren a nyní tyto investice každým rokem více a více zpochybňujeme zelenou politikou. To mě rozčiluje.
Vy si myslíte, že tyto investice byly zbytečné?
To netvrdím. Ovšem uvedu jeden názorný příklad: elektrárna Dětmarovice je 800 MW zdroj se 4 bloky, který spaluje černé uhlí. Emisní povolenky každoročně rostou. Letos je za 1 tunu vypuštění CO2 do atmosféry 688 Kč. Pro představu v roce 2018 byla cena kolem 400 Kč/t. Jak bylo prezentované na konferenci, tak pro rok 2020 by cena povolenek mohla dosáhnout až 1000 Kč/t. Uhlí se tím pádem stává drahým palivem. Elektrárna je aktuálně na hraně ekonomické návratnosti a s největší pravděpodobností se zavře. Stejný osud při této politice čeká i ostatní uhelné zdroje.
Vy myslíte, že se příští rok začnou zavírat elektrárny?
To samozřejmě ne. Máme dlouhou setrvačnost. Ta může být klidně 10 a více let. Nicméně postupné utlumování výkonů uhelných bloků již probíhá.
V mediích se o tomto příliš nedozvíme. Co se dá více udělat?
Díky této situaci vznikla uhelná komise. Ta se velmi intenzivně problémem zabývá a vydává všechny možné scénáře energetiky „bez uhlí“. Členové komise jsou také zástupci provozovatelů elektráren a uhelných dolů. To je nesmírně důležitý krok proto, abychom si co nejdříve stanovili sebevědomý plán a smysluplný energetický mix, který si v EU prosadíme. I obraz v mediích se lepší, resp. více se o energetice píše a veřejnost si začíná uvědomovat možné důsledky některých rozhodnutí v této oblasti.
Co nyní dělají regiony s penězi, které částečně získají zpět od státu za emisní povolenky?
Nic. Tyto peníze mizí v černé díře státního rozpočtu.
Jak byla na konferenci prezentovaná budoucnost černouhelných dolů nebo elektráren a tepláren na Ostravsku?
Nebyla. Bude doufám na Teplárenských dnech v Hradci Králové.
Bakalu jsme jako společnost naprosto odsoudili. Ale už si nepokládáme otázku: proč to uhlí nemůžeme vytěžit a prodat? Za vše může Bakala. On je ten zloduch, který necitelně zprivatizoval ostravské byty a stejně tak může za to, že cenné nerostné bohatství zůstane uvězněno kilometr pod zemí. Koneckonců všichni jsme se nedávno z médií dočetli, že důl Lazy ukončil těžební činnost a štola bude zasypaná. Přestože v této lokalitě je vysoce kvalitní koksovatelné uhlí a zásoby jsou na další desetiletí. Jako republika máme významné nerostné bohatství i geografické výhody, kterými může disponovat málokterý členský stát EU, a přesto je nedokážeme proměnit v náš prospěch.
Pan Bakala je Váš oblíbenec?
Ale o Bakalu vůbec nejde. Koneckonců ani cyklistickému týmu Quick-Step nefandím. Ale najít viníka je vždy snadné. Hledat řešení je už těžší. Této politice čelí stejně i hnědouhelné zdroje na severu Čech. Některé doly mohou těžit až do roku 2055. Se zelenou mánií je ale vysoce pravděpodobné, že to nevytěžíme a neproměníme v energii. Nerad bych chodil do skanzenů na prohlídky.
Když se vrátíme do dění konference, jak byste ji popsal? Jako dva dny nabité energetikou?
Jak jsem říkal na začátku rozhovoru, pořadatelé konference prokázali vysokou úroveň a profesionalitu, pan Měřínský a jeho kolegové odvedli kus kvalitní práce.
Pokud se týká některých účastníků konference, byl bych méně pozitivní. Možná mi ani nepřísluší někoho z energetického průmyslu z pozice mladšího kolegy kritizovat, obzvlášť zvážím-li skutečnost, že Moravia Systems je pro mnohé účastníky konference dodavatelem zboží nebo služeb.
Můžete zmínit nějaký konkrétní případ?
V průběhu dne jsem měl rozhovor s jedním nejmenovaným členem představenstva ČEZ ESCO. Tato společnost je, řekněme, nováčkem na trhu. Dnes jejich tržby dosahují 4 MLD Kč ročně. Vznikla před 4 roky a začínala z „0“. Historii jedné dceřiné společnosti této společnosti a jejího vzniku znám velmi dobře. Hovořili jsme na téma decentralizace energetiky. Byl jsem poměrně dost kritický a jeho tvrzení: „Kdybychom s tímto nepřišli my, přišli by jiní“, mě dvakrát neuspokojilo. I přesto jsme si příjemně popovídali. Jen bych pro případné čtenáře upřesnil, že společnost ESCO živí především ta zmíněná „decentralizace“.
Co je špatného na decentralizaci?
Jak je možné, že ČEZ sám sebe vědomě vysává přes decentralizaci a nevystupuje více sebevědomě za stát a nebojuje dostatečně za rozšiřování větších točivých zdrojů? Proč veškerá média hovoří o špinavé, škaredé a silně znečisťující elektrárně nebo teplárně? Vy chcete tisíce smradlavých komínků z rozptýlených zdrojů? Zamořená všechna města malými výtopnami a komíny? Já tedy ne. A už vůbec nesouhlasím s vyšším účtem za elektřinu či teplo či s rostoucí závislostí na zemním plynu jako palivu pro elektrárny. Dalším důvodem pro můj nesouhlas je, že obchodně silnou technologii pro malé výtopny mají německý BOSCH nebo Viessmann. Když se podíváte na malé výtopny, tak dnes je vše nakoupeno z Německa. Přitom stejné kotle umíme vyrábět v ČR.
Kdo Vás nejvíce zaujal během přednášek?
Jsem zklamaný, že máme málo osobností v oboru nebo resp. osobnosti, které jsou, nejsou slyšet. Na konferenci byly prakticky všechny špičky našeho businessu. Nejsou příliš slyšet ani dodavatelé. Při poslední pauze na kafe jsme se loučili s některými kolegy z oboru slovy: „Za rok v plačtivém údolí zase na viděnou“. Věřím, že asijské země a USA se popadají smíchy za břicho, když slyší o naší „bezemisní politice“.
Jak to myslíte?
Krásným příkladem je Dánsko. Tam vystavěli hypermoderní spalovnu. Chlubí se architektonickým a nízkoemisním skvostem za nehorázné peníze v blízkosti centra Kodaně, na který s radostí hledí z okna paláce i královna. Tuto téměř bezemisní spalovnu si daňový poplatníci zaplatili pro zlepšení životního prostředí. Perličkou je sjezdovka na střeše budovy. Ovšem už se nedočtete nebo vám málo kdo v Dánsku řekne, že palivo dováží z Afriky. Je CO2 vyprodukovaný obrovskými tankery dovážejícími palivo pro tuto spalovnu zahrnutý do celkových emisí spalovny? Co myslíte?
Asi je zbytečné odpovídat na tuto otázku. Ještě k té přechozí. Zmiňujete, že chybí osobnosti. Můžete některé osobnosti, které by podle Vás zahýbaly scénou, zmínit?
Jak jsem řekl, nejsou slyšet, tudíž ani vidět. Někteří pro jistotu slaví narozeniny v Anglii a tak podobně. Uplynulých 15 let v energetice nazývám trochu žoviálně obdobím „modřanským a pomodřanským“. V modřanském období byli kmotři. Všichni si stěžovali, jaké se páchají nekalosti. Vznikali i parodie na garáže ČEZ, kam i uklízečka a vrátný jezdili ve Ferrari. Bylo to také období reforem a úspor, což volič při pohledu na fotky uklízečky ve Ferrari nemohl déle snášet. Ovšem, bavíme-li se pouze o energetice, tak lobbing v ČR a Bruselu byl dělaný dobře a ve prospěch silného postavení ČR na evropském energetickém trhu. A cítila to jistě pozitivně i Moravia Systems. Nyní se lobbuje především ve prospěch největšího zemědělce a spotřebovávají se finanční úspory nabyté v minulosti.
To podle Vás ČEZ jen tak přešlapuje?
Nikoliv. Aktuálně skupina věnuje velké úsilí na postavení dalších jaderných bloků. Rovněž zahájila významné investice a bude navyšovat výkony MW na celé Vltavské kaskádě. Orlík bude mít nové turbíny. Něco se přece jen děje ve prospěch energetické nezávislosti.
To je zajímavé do budoucna.
Ano. A nesmíme se upnout pouze na jádro.
Co jiní provozovatelé mimo ČEZ?
Líbí se mi, jak postupuje dnes již druhá největší energetická společnost, EPH. Jiří Feist (ředitel pro strategii EPH) na konferenci velmi zajímavě popsal posun a strategii skupiny EPH, která velmi dobře pochopila, že aktuální zelený směr nebude věčný. Že celá tato panika o zadušené Evropě bude jen dočasná a investovala do klasické energetiky v době, kdy se všichni barvili nazeleno. Tyto zdroje pochopitelně nakupovali také za rozumnou cenu.
Můžete vypíchnou některá jiná zajímavá vystoupení?
Několik přímočarých názorů a prezentací zaznělo, např. od Martina Hájka z Teplárenského sdružení a v Bruselu bude pravděpodobně za toho „Ropáka“ on. Pro nás v pozitivním slova smyslu.
Pěknou prezentaci měl rovněž Luděk Michera ze společnosti DYTRON, zabývající se přenosovou soustavou. Velmi jednoduše shrnul možné dopady „zelené mánie“ do budoucnosti. Kdybychom chtěli nahradit jádro a uhlí OZE v podobě větrníků a solárních panelů, nebude nám stačit celá plocha naší republiky, a to mluvíme pouze o výrobě elektřiny pro vlastní spotřebu v aktuálním čase, nebavíme se o rostoucí poptávce po energii.
Co konkurence? Jak ta se na to dívá?
Jak jsem říkal. Jedno velké plačtivé údolí. Kdo se netransformoval na, řekněme, globálnější společnost fúzí se zahraničním partnerem nebo má opravdu unikátní produkt, tak tápe a pláče na místo toho, aby nahlas demonstroval problém. Pro české společnosti je těžké určovat vizi a strategii, když není strategie stanovená státem na následující roky. Ať už jsem seděl v lavici s významnými zástupci ZVVZ, Sigmy nebo Královopolské a.s., všichni do jednoho chtějí stavět a budovat. Říkají, že nechtějí studie, nechtějí teorie, jak dělat energii z OZE. Chceme stavět elektrárny a chceme, aby se do nich investovalo. Souhlasím s nimi, ale s pouhým špitáním v lavicích tomu nepomůžeme. Dodavatelé nejsou příliš slyšet. Jediní, kdo vystupují demonstrativně v tomto směru jsou jaderní veteráni. A to je smutné. Byť i toto je jistý krůček vpřed.
Firmy tedy čekají, až s čím přijde stát?
To bych tak úplně neřekl. Ale mám pocit, že společnosti se už dlouhodobě motají v kruhu a hrají hru, „kdo z kola ven“. Některým to vyhovuje a mají na tom postavený výnosný business, opravdu výnosný. Asi před čtyřmi lety jsem četl článek v HN „Energetika zabředla v insolvencích“. I po letech je to stále aktuální článek a mohl by se bez větších úprav vydat znovu. Firmy v kruhu vysávají silnější společnost, a ta po nějaké době vypadne. A po čase se historie zase opakuje. Nic se nezměnilo.
A když strategii stát určí a zveřejní scénáře s minimálním zastoupením točivých zdrojů?
Těžká otázka. Minimální zastoupení je široký pojem. Ale věřím a doufám, že nepůjdeme po vzoru Německa. Tam mají velké potíže s rozšířením větrníků a solárů. Výkony jim neuvěřitelně kolísají. Tuto energii nemůžete regulovat. A energii budou nuceni pravděpodobně nakupovat.
A my?
My se musíme přestat ohýbat. Musíme vystavět další jaderné bloky. Udržet si určitý počet točivých uhelných, plynových i vodních zdrojů a investovat do nových. Vytvořit ideální energetický mix a jelikož musí být cíl ambiciózní, tak docílit toho, že budeme elektřinu prodávat ve velkém do sítí okolních států. Vždyť jsme srdce Evropy. Podívejme se na Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Polsko -to jsou deficitní trhy. Slovensko se možná konečným zprovozněním jaderné elektrárny v Mochovcích dostane do exportního stavu. Prozatím neděláme mnoho pro to, abychom se udrželi jako exportní země.
Jak se pere Moravia Systems se situací na trhu?
Pro nás i naši konkurenci je to složité období. Nemá smysl si nalhávat, že se problém někoho z nás netýká. Vedení naší společnosti činí celou řadu opatření a doufám, že budeme ti, co zůstanou v tom pomyslném kruhu.
Můžete uvést nějaký příklad?
Reorganizace a obnova týmu Moravia Systems probíhá pravidelně. Nejsme nečinná firma.
Málokdo dnes ve firmě docení, že se již před několika lety částečně přeorientovala na chemický a petrochemický průmysl. To bylo velmi zásadní. Bez toho bychom dnes nebyli. Oborovou různorodost si musíme zachovat i do budoucna. Zavedli jsme finanční controlling, který znamená přesnější finanční řízení podniku. Bez toho bychom při dnešní platební morálce našich odběratelů také asi stěží fungovali.
Přecházíme na nový firemní informační systém, který spotřeboval nemalé investice. Věřím, že i toto bude posunem vpřed. Našli jsme nové partnery v Číně, utužili jsme vztahy s evropskými výrobci armatur a stali se výhradním zástupcem světoznámých značek na českém trhu. Zahajujeme výstavbu nové výrobní haly na potrubní uložení a prefabrikaci potrubí. Můžeme se tedy i v této složité době pochlubit několika posuny.
Všechny společnosti z našeho okolí jsou ve vážných finančních problémech. Bohužel valná většina jsou naši odběratelé, a tato skutečnost má vliv i na naši kondici.
Děkuji za rozhovor a v příštím roce na shledanou.
Také děkuji a přeji klidné prožití vánočních svátků.
